DIVOUSŮV TAROT - DRUHÁ ŘADA MALÝCH ARKÁN zpět zpět zpět zpět
 


.
1. OTČE NÁŠ JENŽ JSI NA NEBESÍCH

Oslovení, obrácení se k někomu, výzva, konstituce vztahu: Boha, ke kterému se začínám vztahovat, nazývám pozemským slovem „otec“, a současně ho kladu „na nebesa“ – to je mimo tento svět.

Přechod od vztahování se k otci pozemskému (biologický či náhradní otec, učitel, trenér, vzor, autorita, jakákoli ideologie, hnutí, prostě něco z tohoto světa, v co věříme, s čím se ztotožníme, k čemu se upínáme, od čeho očekáváme štěstí, spásu, vykoupení, dokonalost) ke vztahování se k otci nebeskému - k Bohu (kterého neznáme, kterého nemůžeme nijak uchopit, pochopit, kterého nesmíme ani zobrazit a spoutat do pojmů a škatulek, který přesahuje naše myšlení a představivost). Poslední a nejvyšší autoritou už pro nás není nic z tohoto světa, ale Bůh (nemám zde na mysli interpretaci kazatelů, co Bůh chce, abychom si mysleli a dělali, ale Bůh v nás, náš vnitřní hlas, naši intuici, apod.).

V tomto oslovení se skrývá akt přechodu od horizontály k vertikále, objevení vertikály: Nevztahuji se k tomuto světu (do kterého patří rodina, přátelé, všechny možné mezilidské vztahy, práce, postavení, moc, peníze, pozemské radosti i strasti, atd.), vztahuji se k něčemu jinému, něčemu, co není z tohoto světa (zda hledám Boha v sobě, v hlubinách své duše, v náboženství, v extatických zážitcích nebo jinde, je druhá věc), k něčemu, co se dotýká nitra, věčnosti, co je nezávislé na civilizaci, společnosti, racionalitě, mínění druhých, atd.

Je to akt víry, rozhodnutí, nikoli akt poznání. Je to vyjádření postoje modlícího se člověka.

 

< zpět