DIVOUSŮV TAROT - ČTVRTÁ ŘADA MALÝCH ARKÁN zpět zpět zpět zpět
 


.
1. VNITŘNÍ EXIL

Slyšel jsem toto slovní spojení jako dítě, pravděpodobně na Svobodné Evropě. Nevěděl jsem tehdy, co znamená.

Později jsem se dozvěděl, že po zavedení normalizace začátkem sedmdesátých let někteří lidé emigrovali na západ (tedy do exilu, do opravdového exilu, do vnějšího exilu), jiní se stáhli do vnitřní emigrace. Mezi těmi „jinými“ jsme byli asi i my, naše rodina. Stále jsem ale nevěděl, co to ta vnitřní emigrace je. Náš život jsem považoval za „normální“.
Až mnohem později jsem zjistil, že lze žít v otevřenosti, ve vztazích, autenticky, nepřetvařovat se – a oproti tomu opakem je to, co jsme žili my: vnitřní exil: Stáhnutí se do soukromí, do ústraní, do pasivity a resignace, vyhýbání se jakékoli účasti na společenském kontaktu, veškerý společenský kontakt je pouhou přetvářkou, lží, předstíráním.

V dějepise jsme se učili, že byl někdo odsouzen do vyhnanství – a měl tam dostatek jídla i pití a komfortu.. Nechápal jsem, v čem tedy spočíval trest – považoval jsem to za privilegium – nemusel pracovat a bylo o něho postaráno. Trest byl v tom, že byl odříznut od společnosti. Tehdy mně odříznutí od společnosti připadalo naprosto samozřejmé, nic jiného jsem neznal.

Když jsem slyšel o pogromech na židy, nechápal jsem, jak antisemité poznají, že někdo je židem. Neboť za mého dětství vypadali všichni lidé stejně, nedovedl jsem si představit, že existují lidé, kteří se hlásí k nějaké své skupině a podle toho se projevují a neskrývají to. Když jsem to zjistil, nechápal jsem, proč židé navenek nesplynou s ostatním obyvatelstvem (a své židovství si ponechají jen pro sebe, tajně), aby se tak chránili před antisemity, proč kvůli vnějškovým záležitostem riskují i životy. Přetvářku, lež, předstírání jsem považoval jednak za normální, jednak za nutnost, jednak za schopnost, chytrost. Netušil jsem, že druhá strana téže mince se nazývá resignace na autenticitu, vzdání se vlastního prostoru, útěk do izolace (do vnitřního exilu), ztráta komunikace, pravdivosti, spolčování a sdílení, že je to cesta k zániku.

„Nikde to neříkej!“ „S nikým o tom nemluv!“ „Předstírej, že jsi někdo jiný, než jsi ve skutečnosti, předstírej, že si myslíš něco jiného než co si myslíš opravdu, předstírej, že věříš něčemu jinému než čemu opravdu věříš.“ „Dělej ne to, o čem jsi přesvědčen a co Ti říká hlas Tvého srdce, ale to, co se od Tebe očekává, co dělají ostatní, co je normální, co Tě neohrožuje.“ „Nebuď spontánní, stále se kontroluj!“ To jsou základní příkazy vnitřního exilu.

Člověk skrývá svou pravou podstatu, přetvařuje se, nevstupuje do vztahů autenticky, neodváží se riskovat a vystavit svou pravou tvář a místo toho si na něco hraje. Je to oddělenost toho, jaký je člověk uvnitř a jak se projevuje navenek. Člověk ve vnitřním exilu si žije pro sebe, tajně, druhým se ukazuje v přetvářce, ve lži. Je to opak autenticity, otevřenosti.
A nejzávažnější je skrývat se sám před sebou, hrát si na něco jiného než co člověk je, sám před sebou, popírat svou podstatu, zrazovat své sny, ignorovat své touhy a potřeby, atd.

Vrchní část karty representuje vášeň, energii, nadšení, spontaneitu, živost. Jsou to plameny, oheň. Spodní část karty – hranatost, pravidelnost, řád, oddělenost, bytelnost, nepružnost – maska, jistota, racionalita, spoutanost.

Vnitřní exulant je člověk, který nejde za svým snem, který pro svůj sen nežije, neobětuje se, neriskuje, který svůj sen třeba ani nezná. Člověk, který se neproměňuje v něco, o čem je přesvědčen, v co věří a co pro něho má smysl a hodnotu – a tak svůj život pouze přežije a promarní. Žije jen tak, jako ostatní, jak se to od něho očekává, napodobuje, naplňuje nějakou představu, apod. – ale je rozdělen, oddělen od své vášně, jedinečnosti, svatosti.

4. řada malých arkán je tedy cesta z vnitřního exilu k celistvosti, autenticitě, plnosti.

 

< zpět